Neslyšící katolíci

2. Svátost smíření

SVÁTOST SMÍŘENÍ

Nazývá se svátost obrácení, protože Ježíšovu výzvu k obrácení, návrat k Otci, od něhož jsme se vzdálili hříchem. Nazývá se také svátostí pokání, protože posvěcuje osobní i církevní proces obrácení, lítosti a zadostiučinění křesťana hříšníka. (KKC 422)
Ti, kdo přistupují ke svátosti pokání, dostávají od Božího milosrdenství odpuštění urážek, kterých se proti Bohu dopustili, a zároveň se smiřují s církví, kterou zranili svými hříchy a která svou láskou, příkladem a modlitbami pracuje na jejich obrácení. (KKC 1422)
Když kněz uděluje svátost pokání, plní službu dobrého pastýře, který hledá zbloudilou ovci, anebo službu dobrého samaritána, který ošetřuje rány, který čeká na marnotratného syna a přijímá ho při jeho návratu. Kněz je znamením a nástrojem milosrdné Boží lásky k hříšníkovi. (KKC 1465)



KDO MŮŽE PŘIJMOUT SVÁTOST SMÍŘENÍ?

Každý pokřtěný, který s lítosti předkládá Bohu své viny a s nadějí hledá jeho milosrdenství.
Vrátit se do společenství s Bohem, když jsme ho ztratili hříchem, je proces, na jehož počátku je milost Boha plného milosrdenství a starostlivého o spásu lidí. Je třeba prosit o tento vzácný dar jak pro sebe, tak i pro druhé.